Polypodiophyta - kapradiny
Lyginopteridophyta - kapraďosemenné
Cordaitophyta - kordaity
Cycadophyta - cykasy 

Fosilní kapradiny jsou tříděny hlavně podle utváření listů v tzv. umělém systému kapradinovitých listů. Do tohoto systému jsou začleněny i listy primitivních semenných rostlin (tzv. kapraďosemenné - Lyginopteridophyta), které byly utvářené, až na rozmnožovací orgány, jako kapradiny. Fosilní kapradiny neměly uhlotvorný význam, ale jsou důležité pro stratigrafické členění jednotlivých vrstev.

Vlastní kapraďosemenné (Lyginopteridophyta - Pteridospermae) byly, až na pokročilejší způsob rozmnožování semeny zcela shodně utvářeny jako vymřelé i recentní kapradiny. Proto nelze sterilní listy kapradin a kapraďosemenných, které neobsahují rozmnožovací orgány, vzájemně odlišit a jsou tříděny v umělém systému. Mezi kapraďosemenné rostliny byla zařazena i odlišná skupina, zvaná kordaiti (třída Cordaitopsida) nebo předchůdci recentních cykasů (Cycydophyta).

Protože jsou tyto systémy vyšších rostlin, často dnes již vyhynulých zástupců zařazeny do umělých, poměrně komplikovaných a stále zcela neujasněných systémů, rozhodli jsme se je prezentovat na základě tzv. oddělení, které končí vždy latinským názvem phyta = fyta (používá se k vytváření taxonomických názvů skupin s velmi vysokou úrovní, jako jsou např. podskupiny - česky třeba podříše nebo oddělení. Využívá se pouze u názvů rostlin). Do současné doby totiž není zcela zřejmé taxonomické zařazení mnoha karbonských rostlin.

Crossotheca schatzlarensis? (Stur) Kidston 1923 - odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Diplotmema (Heterangium) adiantoides (Schlotheim) - velikost kamene 230 x 170 mm, důl ČSM, Karviná, Pennsylvanian, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Třída: Pteridospermopsida †, čeleď: Heterangiaceae †, rod: Diplotmema †, druh: Diplotmema adiantoides (Schlotheim) †.

Zástupci čeledi Heterangiaceae vytvářejí tenké druhotné dřevo. Mají vidličnatě větvené stonky, charakteristické heterangiovým rýhováním, které nesou listy uspořádané v řídké šroubovici. Dosud popsaná olistnění známe jako kulmské druhy Diplotmema dissectum Stur, Diplotmema patentissimum Ettingsh. a namurský druh Diplotmema adiantoides Schl. Holý listový řapík se dělí na dvě několikrát lichozpeřená ramena porostlá úzce klínovitými listy. Řapík i tlustší žebra mají výrazné příčné rýhovaní.

Karinopteris acuta (Brongniart 1829) - výška zachovalého otisku 75 mm, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Třída: Pteridospermopsida †, rod. Karinopteris M. Boersma (1972) †, druh: Karinopteris acuta (Brongniart) Boersma †.

Lyginopteris fragilis (SCHLOTHEIM) - velikost 45 mm, Lázně Darkov - Karviná, oddělení - svrchní karbon, Pennsylvanian, stupeň - hranice svrchního namuru a spodního westphalu

Lyginopteris POTONIÉ, 1899 - vřetena listů jsou vidličnatě dělena ve dvě symetrická ramena, která nesou střídavě vějířky vyšších řádů. Hlavní nerozvětvená větev nese také postranní vějířky. Postranní lístky jsou hluboce rozeklány do jemných, okrouhlých až klínovitých úkrojků. Na silnějších vřetenech je výrazná síťovitá skulptura. Rod se vyskytuje v ostravském i karvinském souvrství a některé druhy jsou vůdčími zkamenělinami (L. hoeninghausii BRONGNIART, L. porubensis (TRAPL), L. larischii (STUR), L. fragilis (SCHLOTHEIM) a L. stangeri (STUR). Tento drobný nález pochází z odvalů Karvinských dolů (ČSM, ČSA?) z území, kde dnes leží tzv. Karvinské moře, což je rekultivovaný, zatopený odval plný slunících se karviňáků a poláků.

Lyginopteris hoeninghausi Potonie, 1897 - velikost kamene cca 100 x 170 mm, důl ČSA, Karviná, Pennsylvanian, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lyginopteridophyta † - kapraďosemenné, Umělý systém: Umělý systém kapradinových listů, třída: Lyginopteridopsida †, rod: Lyginopteris Potonie, 1897 †, druh: Lyginopteris hoeninghausi Potonie, 1897 †.

Typický druh pro sušské vrstvy karvinského souvrství. Sušské vrstvy náleží rozmezí namuru a westphalu. Velmi podobný a příbuzný druh je Lyginopteris stangeri (Stur, 1877) †, ten však známe ze starších vrstev, konkrétně hrušovských a petřkovických (izolovaně a výjimečně jakloveckých vrstev) ostravského souvrství.

Mariopteris muricata (Schlotheim, 1820) Zeiller, 1886 - velikost listu 45 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, Pennsylvanian, stupeň - namur/westphal, cca 320 mil. let

Třída: Spermatopsida, řád: Medullosales †, rod: Mariopteris R. Zeiller (1879) †, druh: Mariopteris muricata (Schlotheim, 1820) † Zeiller, 1886 † (některé zdroje uvádějí Mariopteris muricata Sternberg 1825 †).

Habitus = vnější vzhled vějířů je velmi podobný jako u druhu Mariopteris acuta Brongniart, lístky jsou poněkud větší, silně vypouklé, vejčitého tvaru a tupě zakončené okraje mají zvlněné nebo jen slabě laločnaté. Žilnatina je velmi výrazná, v silně vypouklých lístcích je hluboce vpadlá. Druh velmi se podobající druhu Mariopteris acuta Brongniart, který však má úkrojky jasně zoubkovány. Z ostravko karvinské oblasti známe více druhů tohoto rodu, např. Mariopteris glabra Brongniart, Mariopteris nervosa (Brongniart) Zeiller 1879, Mariopteris dernoncourti Zeiller.

Mariopteris muricata (Schlotheim, 1820) † vedle kmínku přesličky Stylocalamites sp. †, důl ČSA, Karviná, 2017.

Neuropteris (Neuralethopteris) schlehani STUR, velikost listu 60 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, Pennsylvanian, stupeň - namur/westphal, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Cycadophyta Bessey 1907 - cykasorosty, třída: Cycadopsida Brongn - cykasy, řád: Medullosales Corsin 1960, čeleď: Neurodontopteridaceae Laveine †, rod: Neuropteris (Brongniart) Sternberg †, druh: Neuropteris schlehani STUR †.

Protože se kapradinové listy vyskytují velmi hojně, bylo zapotřebí je nějak označit a roztřídit. Proto již v roce 1821 vypracoval francouzský paleobotanik Alexandre Brongniart (1770 - 1847) umělou soustavu kapradinových listů, kterou později zdokonalil německý badatel Henry Potonié (1857 - 1913). Tato soustava je vypracována na základě různých typů žilnatiny a tvarů listové čepele. Na základě společných morfologických znaků byly sdruženy do jednoho rodu listy, které by ve skutečnosti náležely několika různým rodům, neboť stejné olistění může být význačné pro zcela rozdílné rostlinné skupiny. Toto roztřídění však bylo nutné, protože většina kapradinových listů je význačná pro určitou vrstvu, či souvrství. Listy mají proto své uplatnění jako tzv. vůdčí zkameněliny ve stratigrafické geologii.

Celistvé vějířky, připojené k vřetenu v jednom bodě, žilky se nespojují. Lístky mají jazykovitý až oválný tvar, se srdčitou bází a někdy i s kratičkou stopkou. Neuropteris byla kapraďosemenná rostlina. Vyskytovala se na naší planetě v období svrchního Karbonu, tedy na samém konci éry gigantického hmyzu i pralesů pokrývajících celou planetu. Byla zhruba středně velká, ovšem nikdy nebyl nalezen kompletní exemplář. Nalézané listy jsou obvykle kolem 50 milimetrů dlouhé, i když mohly být i trochu větší. Nejčastěji jsou objevovány pouze lístky opadané z hlavního stonku. Tyto lístky odpadly a zapadly do vody, kde byly na dně pohřbeny usazeninami a nakonec se díky tomu zachovaly. Stejným způsobem se například zachovala křídla prehistorického hmyzu, jako byly karbonské vážky. Neuropteris žila v době, kdy bylo na naší planetě velmi teplo a vlhko zároveň. Vysoké procento kyslíku v atmosféře podporovalo růst členovců. Všichni živočiční i rostlinní giganti suchozemského světa žili a rostli v ještě gigantičtějších, rozsáhlých močálech. Neuropteris nebyla výjimkou. Jakožto bažinná rostlina vytvářela po uhynutí mnoho vrstev rašeliny. Ta se po stlačení přeměnila na černé uhlí, které dnes spalujeme. S fosiliemi Neuropterise se setkáme v Evropě a Severní Americe. V oblasti potoka Mazon v americkém státě Illinois je Neuropteris nejhojnější fosilizovanou listnatou rostlinou. Dále se její zkameněliny nacházejí hojně např v Pensylvánii. Obecně je ve slezském karbonu výskyt této rostliny spíše ojedinělejší.

Zdroj: https://blogorgonopsid.blog.cz, https://geologie.vsb.cz 

Vějíře dosahují velkých rozměrů. Jsou několikrát zpeřené. Mají široce trojúhelný tvar, vějířky vyšších řádů bývají užší a protáhlejší. Lístky jsou zpravidla úzké, s paralelními okraji, tupě zakončené. Někdy mají i velmi protáhlý trojúhelný tvar. Jsou dosti vypouklé a skládají husté vějířky. Jejich žilnatina se vyznačuje rovnou, silně vkleslou střední žilkou, která dosahuje téměř až do konce lístků. Postranní žilky jsou husté a jemné, odděluji se od střední žilky pod ostrým úhlem, 1-2 x se vidličnatě dělí a ohýbají se do směru kolmého k okrajům lístků. Koncový lístek bývá protáhlejší, avšak přibližně stejného tvaru jako ostatní lístky ve vějíři. Velká variabilita ve velikosti lístků a někdy i žilnatině vedla mnohé paleontology k zavádění nových druhů, později jen forem. Dosud však není variabilita typické Neuropteris schlehani, event. jejich blízkých forem dostatečně vystižena. V souvislosti s vějíři byla nalezena semena, která jsou typu Rhabdocarpus. Výskyt: vrstvy sedlové, sušské a doubravské. Velmi hojně.

Na detailních snímcích výše jsou ve velkém množství nahromaděné opadané lístky této kapraďosemenné rostliny. Obě fotografie jsou pořízeny při ostrém slunečním světle, jelikož teprve takto nasvětlená hornina zvýrazní velké množství těchto lístků.

Zdroj:
- HABĚTÍN, Vladimír, KNOBLOCH, Ervín. Kapesní atlas zkamenělin. Vyd. 2. Praha : SPN, 1983. 14-518-83,
- FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, Eva Purkyňová.

Paripteris gigantea (Sternberg) Gothan, odvaly dolu Lazy, stupeň - střední namur/pennsylvanian , spodní části sedlových vrstev, cca 322 - 323 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Cycadophyta - cykasorosty, třída: Cycadopsida - cykasy, řád: Medullosales †, čeleď: Potonieaceae †, rod: Paripteris Gothan †, druh: Paripteris gigantea (Sternberg) Gothan †.

Všechny nálezy Paripteris gigantea (Sternberg) Gothan †, publikované výše, pocházejí z jednoho jediného kamene z odvalů dolu na Lazech u Orlové, který byl snad ve všech svých vrstvách doslova "prošpikován" opadanými listy této cykasovité rostliny. Otisky jsou fosilizované v nejrůznějších stupních růstu. Na některých listech je zřejmá teratologie, tedy, že byly během růstu okousány, pravděpodobně nějakým hmyzem. Samotný kámen čítá na třicet zachovalých otisků, ze kterých zde publikujeme jenom fragment. Vypadá to, že kámen poskytl průřez mnohaletým materiálem, po který se na jedno místo usazovaly opadané lístky jedné, či více rostlin tohoto druhu.

Vyhynulá opadavá cykasovitá nahosemenná rostlina. Cykasy kdysi dominovaly v rostlinné říši podobně jako dinosauři v živočišné a spolu s nimi také většina vyhynula na konci druhohor. Recentní cykasy mohou žít velmi dlouho. Délka života některých starých jedinců v Asii se odhaduje až na 1100 let a je pravděpodobné, že mohou žít i podstatně déle. Cykasy se na první pohled podobají podsaditým palmám, se kterými ovšem nemají nic společného. Jako nahosemenné mají blíže k jehličnanům. Podobně jako jehličnany také vytvářejí šištice, které jsou největší v rostlinné říši. Z toho vyplývá, že nemají nic společného ani s karbonskými kapradinami. Z důvodu, že byly a jsou opadavé, nalézáme často jen izolované lístečky, jako v těchto dvou případech.

Původní rod Neuropteris byl roku 1995 rozdělen na 8 dalších rodů. Z této skupiny lze nejsnáze rozlišit právě rod Paripteris, který má na vrcholu vějíře dva terminální listy. Báze listů je vždy srdčitá. Druh Paripteris gigantea (Sternberg) Gothan †  má na listech navíc středovou žilku a lístky jsou mírně šavlovitě zahnuté. Ostatní rody z této skupiny mají na vrcholku vějíře jeden terminální list. Mladé listy dosedají celou bází a až teprve vyvinuté listy mají srdčitou bázi. Revize nahosemenné rostliny Paripteris gigantea doložila migraci mezi mississippem a pennsylvanem z Číny přes Evropu do Severní Ameriky. Tento druh byl zjevně tolerantní vůči různým klimatickým podmínkám, což mu umožnilo osídlit v karbonu celou tropickou oblast (Šimůnek 2009).

Pecopteris (Senftenbergia) plumosa (Artis) Brongniart - velikost kamene 102 x 95 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Botryopteridiopsida Doweld †, řád: Pecopteridaceae Göpp. †, rod: Pecopteris (Brongn.) Sternb. †, druh: Pecopteris (Senftenbergia) plumosa (Artis) Brongniart †.

Pecopteris plumosa Artis je tvořena velkými několikrát lichozpeřenými vějíři. Postranní vějířky jsou úzké a špičatě zakončené. Nacházíme je ve vrstvách sedlových, sušských a doubravských. Tento druh je stále v taxonomickém šetření. My jej uvádíme pod původním, snad již archaickým rodovým názvem Pecopteris (Brongniart). Ten však již prošel řadou taxonomických změn od názvu Pecopteris přes Dyotheca až po nejmodernější pojmenování - Senftenbergia plumosa (Artis).

Všechny nálezy výše pocházejí z odvalu dolu ČSA v Karviné, 2017.

Vědecká synonyma
Dyotheca plumosa 

Trigonocarpus grandis? Lesquereux, 1884 - velikost 23 mm, důl ČSA, Karviná, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur/westphal, sušské vrstvy, cca 320 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Cycadophyta - cykasorosty, třída: Cycadopsida - cykasy, řád: Medullosales †, rod: Trigonocarpus BRONGNIART, 1828 †, druh: Trigonocarpus grandis? Lesquereux, 1884 †.

Semena kapraďosemenných rostlin (uměle vytvořená soustava permokarbonských semen) mající podobu elipsovité peckovice. Primární obal semena dokonale přirůstá k pletivnému jádru, slupka semena vzniká z vnějšího obalu, který má původ v přeměně češulovitého pohárku. Na hladkém povrchu jsou patrná tři podélná rovnoběžná žebra, uprostřed kterého je další méně výrazný hřbet. V příčném průřezu má tedy semeno tvar šestiúhelníku se zaoblenými vrcholky. (Němejc 1968, Karczewski 2001). Jedná se o odpadlé semeno kapraďosemenné rostliny.

trigon - trojúhelník, carpus - zápěstí = pěst

Vlevo Pachytesta, vpravo Trigonacarpus.

Semena těchto vymřelých rostlin mají různá rodová jména, např. - Cardiocarpus Geinitz (1862) † - semena kordaitů, Rhabdocarpus GOEPPERT et BERGER 1963 † - semena kordaitů, Trigonocarpus BRONGNIART, 1828 † - semena kapraďorostů nebo Carpolithes BRONGNIART, 1822 † - semena plavuňovitých.